Farní kostel v Čeladné

 

Několik slov o životě sv. Jana Nepomuckého,
patrona naší farnosti

 

Původním jménem Johánek z Pomuku, syn panského uředníka a rychtáře. Janův život je poprvé doložen 20.června 1369 - timto datum nese jeho opis papežské buly. Působil jako úředník při pražském arcibiskupství, stal se farářem u sv. Havla na Starém Městě. V létech 1383-1387 studuje právo na univerzitě v Padově. Do vlasti se vrátil v roce 1387 jako doktor církevního práva. V roce 1389 se stává kanovníkem vyšehradské kapituly a na konec zastává úřad generálního vikáře, tzn. že zstupoval pražského arcibiskupa.

 

 

V době Jan Nepomuckého byla v Čechách světská moc zastoupena králem Václavem IV. a moc církevní arcibiskupem Janem z Jenštejna. Tito dva muži vedli mezi sebou neustálý spor, který vyvrcholil roku 1393, kdy arcibiskup jmenoval nového Kladrubského opata. Král Václav IV. se zabýval myšlenkou zřízení nového biskupství v západních Čechách, aby oslabil moc pražského arcibiskupa, a chtěl použít do tohoto cíle bohaté statky opatství v Kladrubech, proto dal arcibiskupa i jeho čtyři úředníky zatknout. Arcibiskupovi Janovi z Jenštejna se podařilo uprchnout, avšak zbýle úředníky nechal král mučit. Pak si uvědomil možné důsledky své prchlivosti a uředníky nechal propustit, ale bohužel Jan Nepomucký již byl mrtev. Král nechal Jana odnest na Karlův most a hodit do vody. Jeho tělo bylo nalezeno a pohřbeno až po měsíci. Mezi léty 1396-1416 bylo tělo Jana přeneseno a uloženo do katedrály sv. Víta v Praze.

použitá literatura: J. Urban, F. Kafka, J. Royt, Kronika Českých zemi

 

 

SVATOŘEČENÍ JANA NEPOMUCKÉHO

 

 

V ŘÍMĚ

 

Dne 19. března 1729 podepsalo 36 kardinálů po papeži Benediktu XIII. bulu Christus Dominus a tím byl Jan Nepomucký přijat do počtu svatých. Slavná mše svatá byla sloužena v Bazilice sv. Jana Lateránského v Římě. Tím bylo završeno mnohaleté úsilí církevních a světských hodnostářů. V roce 1715 vznikl při pražském arcibiskupství beatifikační komise. Dalším krokem bylo v roce 1719 otevření hrobu ve Svatovítské katedrále, při němž byl nalezen kousek hmoty, považovaný za dochovaný světcův jazyk. Vlastní šetření pak probíhalo v papežské kurii v Římě a výsledkem bylo blahoslavení Jana v roce 1721 a pak svtořečení v roce 1729.

 

V ČECHÁCH

 

Půl roku po slavnosti v Římě připomenula svatořečení 8 denní slavnost v Praze, která probíhala na dvouch místech, v katedrále sv. Víta a na Karlově mostě. Oslavy představují jednu z největších masových slavností českého baroka. Věhlas sv. Jana Nepomuckého překročil hranice Českého království. Charakteristické sochy zdobí mosty v Bavorsku, Rakousku, v řadě italských měst, Španělsku, Polsku, Belgii a Jižní Americe.

použitá literatura: J. Urban, F. Kafka, J. Royt, Kronika Českých zemi

 

 

VYSVĚCENÍ KOSTELA NA ČELADNÉ

 

 

Tak jako arcibiskupský úřad přijímá a prohlašuje zprávu pana děkana, tak nařizuje a ustanovuje, aby přiložená listina (instrument) svěcení místního kostela na Čeladné, která má být uchována v archivu téhož kostela, byla vydána kaplanovi daného místa a aby si je opis uchoval pro děkanátní akta.

 

Rozhodnutí v arcibiskupské kurii v Olomouci 8. června 1789.

 

Nejctihodnější arcibiskupská konzistoř dává pokorně na vědomi důstojnému a váženému pánu Ignáci Uhlářovi, misteckému děkanovi, aby s církevním schválením převzal a požehnal kostel, hřbitov a kříž v Čeladné.

 

Arcibiskupství úředně pověřuje pana děkana, aby vykonal obřad svěcení kostela v Čeladné a zařadil tuto slavnost na neděli po oktávu svatého Jana Křtitele. A zaroven požehnal hřbitov a kříž, který patří kostelu; přečetl náš list a den požehnání tohoto kostela zaznamenal.

 

Olomoucký dekret arcibiskupské kurie ze dne 23. dubna 1789.

LEGENDA O SV. JANU NEPOMUCKÉM

"Probudily se již zpěvné háje"

  1. Probudily se již zpěvné háje, jarní nastal všeho tvoru ples,
    z něžných květu milostného máje nejvonnější rozvíjí se dnes:
    tys to, svatý Jene z Nepomuku vroucích nezamítej chválozvuků,
    jež ti pějí zbožní křest'ané čeladenští.
  2. V české vlasti kolébka tvá stála, ozářená nebes jasnotou,
    duše tvoje láskou Boží vzplála, andělskou se skvěla čistotou,
    a Pán, spatřil spánilé tvé cnosti, povolal tě k velké důstojnosti:
    budeš knězem Boha živého, nepromluvíš slova křivého.
  3. Jan, hle, na svícnu již Církev stojí, chlouba Prahy, světlo otčiny,
    duše hříchem poraněné hojí lékem přezázračným z výšiny,
    slovo pravdy věčné lidu hlásá, Kristus jediná že světa spása
    a kdo jemu srdce zamyká, v nepravostech bídně zaniká.
  4. A co ústy výmluvnými káže, potvrzuje září života,
    když pak svátost Janu jazyk váže, neleká ho smrti mrákota,
    nebojí se hněvu královského, nezradil on nikdy Boha svého,
    nezjeví, co Pán mu zakázal, jemuž na věky se zavázal.
  5. Darmo Janu hrozíš, králi krutý, darmo hory doly slibuješ,
    darmo nevinného vážeš pouty, marně katy svoje na něj štvěš,
    nežádal on lesku tvého zlata přísaha jej váže svatosvatá,
    lidé na něm nikdy nezvědí, královna co řekla v zpovědi.
  6. Již jej ke Karlovu mostu vlekou, již jej vrhli v lůno Vltavy,
    hvězdy jasné nad hlubokou řekou ve věčném se běh zastaví,
    tam, kde tone mučedník náš svatý, v zázračný se vine věnec zlatý,
    jimž Bůh Jana zdobí na věky, a kraj divem září daleký.
  7. Duši čistou blaží věčná sláva, tělo svaté v pražském chrámě dlí,
    jazyk neporušen pozůstává, neprozradil Boží tajemství,
    nebe, země mučedníka slaví, máj mu na ctnou hlavu věnec staví,
    národ otcem svým ho nazývá, za přímluvu jeho prosívá.
  8. Zasvět'me též jazyk pravdě Boží za příkladem Jana statečným
    a když Pán prst na ústa nám vloží, neplýtvejme slovem zbytečným,
    mluvme, když Bůh mluviti nám velí, byt' i svět nám bránit chtěl celý,
    mlčme však též k Páně rozkazu, nedbajíce žádných úrazu.
  9. Slyš, ó slyš nás, otče, svatý Jene, přimlouvej se za nás u Boha,
    at' se nade vlastí stále klene Církve Páně spasná obloha,
    necht' se v národě tvém vždycky skvěje símě Cyrila a Metoděje,
    víra, ona hvězda spanilá, by nás věčně s tebou spasila.

(nápěv: podle písně Ejhle oltář Hospodinův září)